Nejvíce emotivní kniha všech dob!

Brána 2, Danny!

Vždycky to bude brána 2!


 Jsou knihy, které se  nám jednoduše nelíbí, jsou knihy, které nás baví, jsou knihy, které si zamilujeme, protože jsou prostě nádherné… Ale pak jsou tu knihy, u kterých si vzpomeneme na důvod, proč vlastně tolik čteme. Vzpomeneme si na smysl toho, co nám to vlastně dává. Ač může být mnoho knih, které jsou svým obsahem krásné, těch, které nám dají mnohem víc a slovo „krásné“ je pro ně žalostně málo, těch zase až tolik není. Blízko obzoru je pro mě kniha, která mi připomněla, proč je pro mě čtení životně důležité, proč mě to baví a co v knihách vlastně skutečně hledám. Poznám ještě spousty krásných a dojemných knih, ale žádná už nebude jako tato! To prostě vím.

Je to už týden, kdy jsem knihu dočetla a stále se cítím stejně jako bezprostředně po přečtení. Jsem roztříštěná na miliony kousíčků – zvláštní, ale v dobrém i špatném smyslu. Na tento příběh se zapomenout nedá a už vůbec nedokáži zapomenout na Dannyho. 

 Jessica se s Danijelem seznamuje ve svých sedmnácti letech, kdy je stejně bláhově naivní a natvrdlá jako většina teenagerů. Asi málo kdo by věřil, že unese to, co ji čekalo. Že se zvládne věcem postavit zpříma.

„Za kopečkem vlevo od kostela je místo, kde to vypadá, že se nebe spojuje se zemí. The gateway to heaven.“ Danny se posunul ke mně a namířil mi bradu správným směrem. „Přesně tam.“

Danijel je pohledný mladík, který se narodil v Atlantě. V současnosti v našem příběhu žije v Německu. S Jessicou se seznámí, pro něho a jeho kamarády, typickým způsobem. Soutěž v tom, kdo sbalí nejvíce holek a vyláká z nich telefonní čísla. Nebylo to snadné, protože Jess, i přesto, že ji Danny hned učaroval věděla, že to nemá smysl. Tenhle kluk, jako vystřižený z titulní stránky Vouge, ji stejně nikdy nezavolá. To číslo nakonec Danny dostal a samozřejmě nezavolal.

Hříčka osudu? Potkali se znovu. Danny věděl, že to není dobrý nápad. Měl své vlastní důvody proč ne, těch proč ano, bylo jen velmi málo. Jenže ona byla jiná, sice trochu natvrdlá a dětsky naivní, ale odporovala mu. Nemůže ji nic slíbit, ale proč to nezkusit. Jessica tuší, že Dannyho sužuje nějaké tajemství, velké… Když se všechno dozví, tak utíká. Utíká, aby se mohla znovu vrátit zpět s čistší, ale o mnoho těžší hlavou. Příběh o lásce, která měla předurčený osud, o přátelství, jež bylo už dávno vepsáno ve hvězdách. Příběh o odvaze, jež nezná hranic. Příběh o pochopení, porozumění, ale hlavně o smíření…

„Duše má perutěmi vznesla se v oblohu, letěla tichou zemí jakoby k domovu.“ 
„To je má oblíbená strofa z Měsíční noci. Básně od Eichendorffa. Jde v ní o znovushledání odloučených. Hranice mezi nebem a zemí se rozplyne. To umožní přechody mezi jednotlivými světy. Mrtví mohou za živými a obráceně. To jde ale jedině, když se horizont dostane tak blízko k zemi jako právě támhle vzadu.“

Pro tento román je každý superlativ žalostně málo.Jde o dech beroucí příběh, který je svou tématikou tak trošku tabu. Hlavní problém je něco, před čím zavíráme oči, nechceme se s tím smířit a odvracíme se od něj. Jenže já tento problém vlastně ani tak za problém nepovažuji. Dává to smysl?

Blízko obzoru je kniha, která je velmi snadno předvídatelná, v podstatě velmi brzy pochopíte podstatu příběhu. Kéž by se poté kniha stala jednoduchou banalitou. Předvídatelnost bych v tomto případě přejmenovala na prozření, pochopení a konečně na tu pravou chvíli, kdy jsme otevřeli oči před krutou realitou a i přes velkou sebeobranu přijali skutečnost. Ač se nám za mák nelíbí.

 Jde o velmi dojemný a naturalistický příběh lidí, kteří se se svým životem prali, seč jim síly stačili.V knize je tolik bolesti, smutku a žalu, ale přesto ve vás bude převládat pocit naděje…. Pro mě je Blízko obzoru nejvíce emotivní kniha, kterou jsem kdy četla. Příběh se mi vryl hluboko do paměti i pod kůži. Je snadné splynout s příběhem, tak jednoduše snadné…, ovšem odpoutat se od něj…, to je zhola nemožné.

Kniha o budoucnosti , která byla dávno napsaná. Závod s časem, který se nedá nikdy vyhrát. Román podle skutečné události, který uhranul tisíce čtenářů. Jsem velmi ráda, že jsem byla součástí příběhu a vlastně stále jsem. Nejde zapomenout. Bránu č. 2 bych si vybrala i já…

Pokud jste tuto knihu ještě nečetli, pak je to velká škoda. Jen blázen by odolal. Zaručuji vám neuvěřitelný čtenářský zážitek!


Hodnocení: 100%

Recenzní výtisk od nakladatelství Omega.

Jsi 481. čtenář tohoto článku. Děkujeme.


Reklama zde napořád jen za 75 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup
Michaela Rubášová

Michaela Rubášová

Cokoli se o sobě snažím napsat, vždy to na mě působí spíše jako nekrolog :-D
Možná postačí vědět jen to, že jsem milovnice dobrých knih, bloggerka a maminka, která stále čeká na svoje literární políbení múzou...
Michaela Rubášová
Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail