Bohémové žili v době totality volný život, ale jen co se týče sexu a pití, jinak byli pod dohledem Veřejné, nebo i Státní bezpečnosti.

Moje sestra Věra je malířka, její manžel Mirek muzikant. Já jsem tehdy končila studium a sestra mě brala všude sebou. Na vernisáže, koncerty a pití po všech těchto akcích. Dělala jsem jí zeď před rodiči. Mirek se jim nezamlouval a tak si mysleli, že když budu s Věrou, nebude mít možnost tolik řádit. Kromě muzikantů byl součástí party ještě sochař Franta, pár studentek výtvarného umění a modelka Jana. Té se líbil Mirek a dělala vše pro to, aby ho dostala. Do postele nebyl problém, ale vázat se s ní nechtěl. Tvořil pár s Věrou. Měli spolu domluvený volný vztah a náležitě si ho oba užívali.

Když kapele vynechala zpěvačka, zaskakovala jsem za ni. To bylo jediné, co mně k této partě táhlo, jinak byli na mě moc divocí a nevázaní. Já měla jiný pohled na vztah. Věřila jsem na lásku na celý život. Ta nepřišla, ale ségra s Mirkem mi zůstali celoživotně. Hodně tomu napomohl jejich syn Leoš, kterého jsem častokrát hlídala. Později jsme spolu chodili do angličtiny a loni jsme letěli na brigádu do Austrálie. Padla na ni celá má dovolená, ale bylo to moc fajn. Setkání s mladými lidmi z celého světa, procvičení angličtiny a cestování za vydělané peníze.

Letos se to podělalo. Leoš začal mít problém s ledvinou. Na dialýzu ho vozil jednou za čtrnáct dnů Mirek. Když koncem října nepřijel včas domů, vezla ho Věra a měli havárku. Od té doby to začalo mezi nimi skřípat.

Teď mi Věra ani Mirek už dva měsíce neberou mobil. Věře jsem volala i do práce, ale její kolegyně mně řekla, že tam zrovna není. Leoš má mobil vypnutý. Rozhodla jsem se, že za nimi o víkendu zajedu.

Doma byla jen Věra. Dověděla jsem se, že zdravotní stav Leoše se po havárii zhoršil a potřebuje novou ledvinu. Když jsem se zeptala Věrky na Mirka, řekla, že se od ní odstěhoval a nemluví s ní. Vůbec jsem to nechápala, jejich dvacetiletý syn je vážně nemocný a oni se rozdělí.

„Věrko, měli byste hledat pomoc pro Leoška. Proč jsi mi nebrala dva měsíce mobil? Udělala jsem ti něco? Vždyť jsme spolu vždycky vycházeli a teď, když máte problém, se na mě neobrátíte?“

„Nemám na nic myšlenky.“

„To ti věřím, ale copak jsme si celý život nepomáhali? A proč mi nebere mobil Mirek?“

„Ten je nasranej na celej svět.“

„Vyčítá ti havárii?“

„Jo a já jemu, že pro Leoše nepřijel a byl místo toho s kamarády na pivu. Nemuselo se to stát, kdyby ho vezl on.“

„To nezměníte, teď byste se měli navzájem podržet a ne jít každý svou cestou.“

„Tobě se to řekne. Nechce se mnou mluvit, ani mobil mi nebere.“

„Jak je na tom Leošek?“

„Dělají mu v nemocnici vyšetření. Jinak ho vozím každý třetí den na dialýzu. Potřebuje novou ledvinu a já ani Mirek nejsme vhodní dárci.“

„Proč jste mi nezavolali, třeba bych byla vhodný dárce já. Stejně je divné, že ani jeden rodič není vhodný dárce. Nespletli to?“

„Zjistili, že Mirek není otec Leoše.“

„To bys snad musela vědět. Nikdy jsi mi nic o nevěře neříkala a manželství jste měli téměř ukázkové.“

„Po svatbě jsem nebyla Mirkovi nevěrná a i on tvrdí, že mně byl věrný. Hrozně ho rozčílilo, že Leoš není jeho syn.“

„Divíš se mu? Jak dlouho po svatbě se vám Leoš narodil?“

„Devět měsíců.“

„Tak mi to vysvětli.“

„Soňo, já nad tím také přemýšlela. Nikdy mě nenapadlo, že by Leoš nebyl Mirka. Opravdu jsem mu byla po svatbě věrná.“

„Tak se to muselo stát před svatbou.“

„Byli jsme si věrní od té doby, co jsme se rozhodli, že se vezmeme, a to bylo tři měsíce před svatbou. Mirek to porušil týden před svatbou, když zapíjel svobodu, to se snad loučil se všema bejvalkama. Mě to štvalo, myslela jsem, že toto období je za námi.“

„Asi ne, když není Leoš Mirka.“

„Jenže já mu byla před svatbou nevěrná jen jednou a to ještě nevím, zda k tomu vůbec došlo.“

„Prosím tě, jak to nemůžeš vědět?“

„Vzpomínáš si na zapíjení svobody na chatě Franty těsně před jeho emigrací?“

„Jo, tam byli snad všichni, kluci hráli na kytary, zpívalo se, rožnilo prase. Tak dobrý prase jsem už v životě nejedla.“

„A taky se hodně pilo.“

„Pili jste vždycky. Já jsem šla spát po půlnoci a vy jste to táhli jako vždy až do rána.“

„Po tom, co jsi odešla, zmizel Mirek s Janou. Byla jsem zoufalá, tak jsem do sebe lila jednu vodku za druhou. Franta se ptal na tebe a ráno jsem se probudila vedle něj. Nevím, jestli k něčemu došlo. Když jsem se Franty ptala, říkal, že ne, ale alkohol z něj táhl na dálku. Tak napitého jsem ho nikdy dřív neviděla. Moc nepil, ani holky nestřídal. Vzpomínáš si na něj?“

„Vzpomínám si, že s ním na koncert někdy přišla Naďa, byla také sochařka.“

„Mně se nelíbil, byl to suchar. Vlastně ani nevím, jestli žije pořád v Německu. Od rozlučky jsem s ním nemluvila. Prostě Leoš je Mirkův.“

„Věro, testy to vyloučily. Budeš se muset s Frantou spojit.“

„A jak? Nevím, kde žije.“

„To bude jednoduché. Viděla jsem ho v pořadu Marka Ebena. Žije v Mnichově, dostal nějakou cenu a dělal sochy i pro Bílý dům. Je světově známý, na internetu na něj určitě spojení najdeš.“

„Teď si vzpomínám, Mirek jednou říkal, že on jediný z party prorazil mezi elitu. Byl jeho nejlepší kamarád, znali se od základky.“

„Tak se domluv s Mirkem a spojte se s ním. Život Leoška je důležitější, než nevěra před dvaceti lety.“

„To by nedopadlo. Mirek se mnou nemluví, a kdyby zjistil, že jsem mu zahla s jeho kamarádem, bylo by to ještě horší. A co když Franta není Leošův otec, co když to v laboratoři spletli?“

„Věro, zajdeme zítra za Leoškem a já půjdu na test, zda bych mohla být dárce. Leoše beru jako svého syna a chci, abyste se s Mirkem usmířili a bylo vše jako dřív.“

Druhý den nám v nemocnici řekli, že stav Leoše je kritický, je v pořadníku na ledvinu, ale žádná nikde na cestě není. Ptali se, jestli nemáme v rodině vhodného dárce. Ihned jsem se přihlásila na testy. Když ze záznamů zjistili, že mám ledvinové kameny a častokrát zánět močových cest, odběr mé ledviny nedoporučili.

Tehdy jsem Věrce řekla, že se musí s Frantou spojit. Nechtělo se jí do toho, tak jsem mu nakonec volala já. Další den přiletěl. Všechno jsme mu řekly. Chtěl se sejít s Mirkem, ale Věra ho požádala, aby šel nejdřív na testy. Po třech týdnech se otcovství i vhodnost dárce potvrdila.

Mirka jsem šla k setkání s Frantou přemluvit já. Bránil se, ale nakonec dorazil. S Věrkou jsme probírali scénáře, jak vše Mirkovi říct, ale Franta nás předešel. Když Mirek vstoupil do pokoje, vrhl se k němu s láhví whisky.

„Tak pojď … kámo, spláchnem to. Ty jsi byl před svatbou, jak utržený z řetězu. Věru to štvalo, mně se líbila Soňa, ale byla to netykavka. Všichni jsme tehdy moc pili a já se ráno probudil vedle Věry. Nic víc v tom nebylo a nikdy dřív se to nestalo. Už to neřeš! Teď je důležitý váš syn a já jsem tvůj kámoš! Ledvinu mu dám.“


Více povídek Saši Sandras si můžete přečíst v knize „Tak pojď….“

Jsi 489. čtenář tohoto článku. Děkujeme.


Reklama zde napořád jen za 75 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup
Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail