RECENZE: Eliška Přemyslovna: královna česká

V krátkosti o autorce:

PhDr. Božena Kopičková, autorka knihy, je pracovnicí Historického Ústavu Akademie věd ČR. Její práce se soustředí na období českých dějin a to zejména před husitskou revolucí. Vydává také knihy zabývající se regionálními dějinami Příbramského regionu. Je zároveň jedním z členů redakční rady sborníku Mediaevalia Historica Bohemica a také redakční rady Slovníku středověké latiky v českých zemích.

Shrnující představení knihy:

Jak již název napovídá, kniha seznamuje čtenáře s životními osudy české královny Elišky Přemyslovny. Ta se narodila 20. ledna 1292 českému králi Václavu II. a jeho manželce, královně Gutě. Když 21. června 1305 Václav II. nečekaně umírá, z Elišky se stává sirotek. Štěstěna nepřála ani jejímu bratrovi, Václavovi III., který byl zavražděn při tažení do Polska. Rod Přemyslovců se tak ocitá bez legitimního mužského následníka trůnu a zemí zmítají boje o českou korunu.

Princezna Eliška se do politické situace zprvu neangažuje a zůstává v ústraní v klášteře. Podporu jí poskytuje její teda, abatyše Kunhuta, která v ní vypěstovala velmi silné náboženské cítění. Mladá princezna se nakonec rozhodne vstoupit na politickou půdu a tak dochází k zásnubám a následné svatbě s Janem Lucemburským, synem římského knížete Jindřicha VII. Slavnostní korunovace se koná již 7. února 1311.

Eliščino manželství se vymykalo zvyklostem. Nebylo domluvené rodiči, nepředcházeli mu zásnuby a bylo zosnováno proti vůli Eliščiných příbuzných, kteří přáli štěstí na českém trůně někomu jinému. Eliška sama se od počátku angažovala při výběru svého budoucího chotě, nebyla v roli manipulované nevěsty a je tedy nasnadě, že nezůstala stranou ani ve chvíli, kdy její mladý choť usedl na trůn. Zpočátku spokojené manželství však nakonec ztroskotá a na sklonku života žije Eliška odloučena od Jana.

Eliška se svými politickými záměry snažila navázat především na tradici a politické záměry svého otce Václava III. Stala se také matkou, Janovi porodila dvě dcery a nakonec i tolik vytouženého syna, budoucího následníka trůnu. Chlapečka pojmenovala Václav, dnes je však známý pod jménem Karel IV.

V pozdních letech svého života se velmi intenzivně věnovala církvi, mimo jiné sbírala ostatky svatých a snažila se o kanonizaci své pratety Anežky. Eliška Přemyslovna zemřela 28. září 1330 a její ostatky byly uloženy na Zbraslavi.

Subjektivní zhodnocení knihy:

S knihou se mi pracovalo dobře, především uvážím-li, že se jedná o naučnou literaturu. Text byl velmi čtivý a podaný zajímavou formou. Autorka navíc neužívá nadbytek termínů, takže je příběh srozumitelný i pro laika.

Líbilo se mi, že p. Kopičková prezentovala nejen zaběhlá historická fakta, ale také středověký život. Věnovala se vnímání středověkého člověka, např. tehdejším vztahům mezi rodiči a dětmi. Co se tohoto tématu týče, dozvěděla jsem se mnoho nových a zajímavých informací, které doplnily moji představu o životě královny Elišky Přemyslovny.

Dalším velkým plusem této publikace byly fotografické přílohy. Je však škoda, že fotografie jsou pouze černobílé. Ocenila jsem také přehledné členění na kapitoly a podkapitoly.