Česká spisovatelka Katherine Luka vydala svůj knižní debut v roce 2016.

Nyní má na svém kontě již čtyři úspěšné knihy. Ač  mění žánry, hlavní motiv vždy zůstává. Baví ji romantické, dobrodružné a vtipné příběhy, které mají zajímavou pointu, což i sama promítá do svých knih.

Vašim knižním debutem byla v roce 2016 Dračí nevěsta, která by se dala zařadit mezi romantické fantasy. Co stálo za nápadem a vznikem příběhu?

Ráda si pohrávám s pohádkami. Pohádky nesou silné příběhové a ve své hloubce i životní archetypy a ještě mě neomrzelo se v nich rýpat a hledat souvislosti a důvody, proč fungují. V Dračí princezně jsem se zabývala svou nejoblíbenější pohádkou O Bajajovi. Rytíř, drak – souboj dobra a zla je jasně definovaný a od začátku přesně čitelný. Tady jsem role trochu prohodila, což je zřejmé docela rychle a souboj dobra a zla jen převlékl kostýmy. Změnou v mém podání ale prošla i role princezny. Aby princezny seděly ve věži a čekaly až je někdo zachrání… No, od dětství jsem si přála, aby ty krásky vykazovaly trochu více aktivity. Tak jsem si splnila sen a vznikla Sanje, Josie i Madelyn a vlastně všechny hrdinky mých knih. Jsou to princezny, svým způsobem, ale o svoje štěstí musí trochu bojovat.

Druhou knihou jste žánr fantasy opustila a vstoupila mezi historické romány. Proč ta změna žánru?

Nejsem si jistá, jestli jsem žánr úplně změnila, spíš jsem se jen posunula o škatulku vedle na stejné polici. Zase jde v první řadě o romantický příběh, takovou pohádku pro dospělé dámy. Kvalit opravdového historického románu nedosahuje, je to spíš odpočinkové čtivo. Asi bych řekla, že jsem tentokrát jen vynechala vyloženě fantasy prvky jako magii a nadpřirozené bytosti.

Příběh je situován do napoleonské doby. Proč jste si vybrala právě toto období?

Zhruba do tohoto období je situována velká část mých oblíbených historických romancí od zahraničních autorek. Volba konkrétního roku je pak daná potřebami příběhu. Chtěla jsem, aby už bylo po válce, protože během bojů se pozornost celé společnosti jistě logicky upírala na bojiště a já nechtěla psát válečný příběh, spíš něco o obnově země po dlouhém konfliktu.

Jak dobře jste znala toto historické období? Bylo vymýšlení příběhu na pozadí skutečných událostí náročnější, než vytvoření vlastního fantasy světa?

Navzdory tomu, co si spousta lidí myslí, není vytvoření funkčního fantasy světa zas tak snadné a stejně se neobejdete bez alespoň povšechné znalosti historických, sociálních a geografických paralel. Když si vymyslíte pravidla a zákonitosti, musíte vědět proč a čtenáře o tom přesvědčit. A čtenáři nejsou hlupáci. V tomto ohledu je možnost opřít se o skutečnou historii na jednu stranu výhodou – stačí dohledat jak to ve zvolené době na zvoleném místě bylo. Jenže v tom je právě i ta nevýhoda – ne vždy a ne všechno se snadno hledá, obzvlášť když jsem limitovaná svou špatnou znalostí angličtiny.

Takže i když jsem se snažila neplácat očividné koniny, nedělám si nároky na historickou věrnost a poslušně hlásím, že jde skutečně především o pohádku pro dospělé.

S další knihou jste opět změnila žánr, tentokráte jste se s knihou Josie a kolt pustila do westernu.

A opět jsem přesvědčená, že jsem ten žánr vlastně nezměnila. Když se to vezme do důsledků, je tu zas odhodlaná princezna, zlý černokněžník a rytíř, ochránce nevinných panen a dětí. Akorát místo meče nosí po boku Smith and Wesson model 3.

Jak na změny žánrů reagují čtenáři? Máte stálé čtenáře nebo je potřeba s každou změnou hledat nové?

Věřím, že mí čtenáři už vědí, že si přijdou na své, ať už je zavedu na prérii nebo do Skotska. Pokaždé jde především o vztahy, občas nenápadně nadhozenou existenční nebo sociální otázku, kterou podle nálady mohou najít nebo ignorovat, trochu dobrodružství a špetičku naivní erotiky, jako koření.

A nové čtenáře hledám pořád, to by se asi nezměnilo ani kdyby všechny mé knihy byly z úplně stejného ranku. To konec konců musejí dělat i mediálně známí spisovatelé.

Vaše nejnovější kniha s názvem Lesní klenot navazuje na Lovce věna. Věděla jste při psaní prvního dílu, že bude mít pokračování?

Ano, věděla. Když jsem do příběhu Lovce věna přivedla bratry hlavního hrdiny, a když se ti dva prevíti nenechali odbýt a trvali na tom, že chtějí být součástí závěrečného rozuzlení, uvědomila jsem, si, že mě baví s nimi trávit čas, že jsou vtipní a sympatičtí, a že jim asi budu muset dopřát taky nějakou osudovou lásku.

Bude tato série z napoleonské Británie dále pokračovat?

Určitě. Ještě chybí příběh nejmladšího Fleminga, Niala. A to bude oříšek. Nial je totiž jiný než jeho starší bratři, na povrchu se jeví mnohem klidnější, takový technický typ, jenže nepostrádá jistou dávku empatie k něžnému pohlaví. Myslím, že nás všechny ještě překvapí. Mě tedy překvapuje už teď. Jeho příběh jsem už začala aspoň třikrát a i napotřetí ho pravděpodobně smažu, protože mi to pořád nesedí. Nějak se mi nedaří najít pro něj tu pravou partnerku a navíc bych se ráda vyhnula nemocem třetích dílů série, kdy všichni šťastně sezdaní dávají romantickému páru rady do života.

No a možná… Trochu mě lechtá v hlavě možnost objevit příběh nevlastní Flemingovic sestry Evangeline. Uvidíme, jestli se jí bude chtít spolupracovat a kdy na ni přijde řada.

Plánujete se vracet i k ostatním dříve vydaným titulům?

K Josie a Koltovi ne. Tam je všechno uzavřené a žádnou z vedlejších postav jsem si neoblíbila natolik, abych se o ní chtěla dozvědět víc. Respektive, jednu ano, ale knihu o ní psát nebudu.
A k Dračí nevěstě… ano a ne. Líbil se mi její fantasy svět a království Bergam se svou obtížnou, bratrovražednou vnitropolitickou situací, takže se v Bergamu odehrává jeden příběh, na kterém pracuji. Ale kromě světa nemá s Dračí nevěstou nic moc společného, resp. Dračí nevěsta by možná mohla fungovat jako takový prequel, ale co s tímhle příběhem bude, je zatím ve hvězdách. Kompletně ho totiž přepracovávám, bude drsnější a temnější než moje obvyklá dílka, víc dobrodružný a akční, i když trochu naivní romantiky si nenechám vzít.

Jak se díváte zpětně na své knihy. Máte některé raději, nebo jsou pro Vás jako děti a máte všechny stejně ráda?

Všechny je miluju.

Specifikum Vašich knih je i to, že si vytváříte sama i titulní obrázky. Popíšete, jak vznikají? Přemýšlíte už při psaní nad titulním obrázkem?

Ano, nad titulním obrázkem přemýšlím už při psaní. Ale už je tedy dávno nevytvářím tak docela sama. Dodávám podklady, ale konečný vzhled nechávám na nakladateli, protože jeho grafika je na úplně jiné úrovni než kam sahají moje schopnosti.
Specifická je jedině Dračí nevěsta, protože u té byl na světě jako první obrázek a teprve potom jsem si k němu vymyslela příběh.

Sledujete recenze svých knih? Jak na Vás působí lichotivé či negativní ohlasy?

Sleduji je. A každá mi dělá radost. I ta negativní, pokud je konstruktivní, protože obzvláště u té je jasné, že o mé knize recenzent přemýšlel. Stála mu za tu námahu zapojit mozkové buňky a definovat, co mu nesedělo. A to mě posouvá dál. A pozitivní recenze jsou prostě skvělé. Od přátel velmi potěší a od cizích lidí potěší dvojnásob, protože je pravděpodobné, že to neříkají proto, že mě mají rádi, ale proto, že se jim líbí kniha samotná. A každý ohlas čtenářů mě velice nabíjí a podporuje v temných okamžicích, kdy mám chuť to se psaním vzdát.

Vaše tvorba je velmi rozmanitá. Máte stejně rozmanitý záběr i jako čtenářka? Jaké máte oblíbence?

Jako čtenářka jsem dosti monotematická. Jedu si tu svou romantiku, občas fantasy, někdy na doporučení i něco jiného. V tomto ohledu mě dost obohacuje soukromý knižní klub, jehož jsem členkou, a který mě nutí otevírat i knihy, kterých bych se za normálních okolností nedotkla ani metrovou tyčí. Občas pak ale bývám velmi příjemně překvapena. Anebo taky ne.
Ráda čtu romantické detektivky Amandy Quick, Pratchetta nebo z českých třeba Ivanu Novákovou a její romantické fantasy.

Pokud byste si mohla vybrat jakýkoliv knižní příběh a prožít ho, který byste si vybrala?

Nějaký, který dobře dopadne, to je jasné! Třeba Vlaštovky a Amazonky resp. Boj o ostrov od Arthura Ransoma. Mít vlastní ostrov a dlouhé bezstarostné léto…

A pokud byste se měla omezit pouze na vlastní knihy?

Hm… co vybrat? Mít svého osobního draka? Nebo colt nízko u pasu? A co netradiční svatba v Gretna Green? Ale počkat! Vždyť já už své příběhy se svými hrdiny vlastně všechny prožila…

Jednu z knih Katherine Luka si můžete stáhnout zdarma. Jak na to si přeštěte v našem článku E-kniha Lovec věna zdarma

Jsi 1336. čtenář tohoto článku. Děkujeme.

Facebooktwitterredditpinterestlinkedinmail