Polednice – psychologické drama s výbornou atmosférou
Warning: Undefined array key "a" in /data/web/virtuals/119050/virtual/www/wp-content/plugins/podclankova-inzerce/gateway.php on line 2
Před časem jste možná zaznamenali naši pozvánku na film Polednice, který měl premiéru 3. března 2016. Už jste měli možnost jej vidět? Pokud ne, možná vás k návštěvě kina přesvědčí tato recenze.
Horor nebo drama?
Přestože o filmu se většinou mluví jako o českém hororu, jedná se spíše o psychologické drama. To je myslím nutné vypíchnout hned na počátku, protože pokud na Polednici půjdete v očekávání děsuplných scén, jekotu a krve, budete ve finále nejspíš zklamaní.
Jste-li však fandy filmových dramat, vaše nadšení na sebe nenechá dlouhou čekat. Polednice je totiž příběhem o rozvrácené rodině sžírané strachem, bolestní a lží. Ukazuje navíc, to, čeho se všichni bojíme nejvíc – neúspěch. Mnohdy se totiž člověku nedaří, ať už se snaží sebevíc.
Volná adaptace Erbenovi předlohy je protnuta naprosto jedinečnou atmosférou. Věřím, že většina diváků příběh Polednice zná, jakmile se však jednou ponoří do pozvolna se rozbíhajícího příběhu, je snadné nechat se strhnout. Hlavní hrdinky sžírá strach a pozornost diváka se soustředí jinam. Potom však zákonitě přijde ta chvíle, kdy si uvědomí, že to přece nebyla Polednice, kdo nakonec dítě zabil!
Výborné herecké výkony!
V hlavní roli se po boku vynikající Aňi Geislerové představila mladinká herečka Karolína Lipowská. Ta se své role zhostila s noblesou a grácií, které by jí mohly leckteré starší kolegyně závidět. Ukázala divákovi celou škálu emocí, od naprosto uvěřitelného děsu, přes apatii až po vztek.
Stejně tak je nutné vyzdvihnou i působivý výkon Jiřího Štrébla, který byl ve své roli vesnického burana naprosto autentický!
Přesto však…
Je zde i několik drobností, které lze filmu vytknout. Snad už samotné rozhodnutí hlavní hrdinky odjet i s dcerou z města kamsi na venkov, do rodné vesnice svého zesnulého muže, je poněkud diskutabilní a příběhu škodí. I to, že se Eliška rozhodla koupit dům, do kterého původně chtěla s manželem investovat, se zdá zarážející – zejména vezme-li se v potaz, že je stále dokola omíláno, jak se snaží začít nový život.
I přes tyto drobnosti je ovšem film velmi dobrý. Je však nutné přistupovat k němu, jako k jedinečnému příběhu, který se nedá v žádném ohledu srovnávat s americkými horory. Pokud se vám to podaří, budete z kina jistě odcházet spokojení.
Jsi 1973. čtenář tohoto článku. Děkujeme.
- Budova bývalého dominikánského kláštera v Plzni - 8.11.2016
- Okoř: hrad, jako žádný ze sta - 8.11.2016
- RECENZE: Eliška Přemyslovna: královna česká – Božena Kopičková - 17.5.2016
Napsat komentář