Číst si o základní vojenské službě v době normalizace, když jsem tu dobu nezažila? Ke knize Bez spojení není vedení a bez pakárny není vojna z pera Jiřího Gleta jsem přistupovala poněkud rozpačitě: budu tomu vůbec rozumět? A nebude mě kniha nudit?

Hned na první stránce mě autor uklidnil. Pro nezasvěcené vysvětluje dobové pojmy a snaží se přiblížit situaci na konci 70. let minulého století. Jak v té době vypadala povinná základní vojenská služba?

Nutno přiznat, čekala jsem od e-knihy trochu jiný zážitek, něco na způsob Gletových zážitků z vojny. Ne že by se takové části v knize neobjevily, ale na můj vkus to bylo přece jen trochu málo. Stejný problém jsem měla i s přímou řečí. Spíš než dějový příběh jsem dostala prostý popis událostí, což je styl, který mě málokdy nadchne. Proto Bez spojení není vedení… bylo zářnou výjimkou, potvrzující pravidlo: četlo se mi nečekaně dobře a snadno a i když autor ve službě ne vždy zažíval světlé chvilky, působilo nadmíru optimisticky. To se o většině knih z vojenského prostředí říct nedá.

Další nespornou výhodou je autorův styl.  Vzhledem k jeho věku jsem se bála kamenného slohu a květnaté řeči, místo toho dobu nenuceně přibližuje mojí generaci (narozených v 90. letech). Je čtivý, svěží, nezabíhá do zbytečných podrobností… Skoro se mi chce říct: co víc si přát? Korektora! Čas od času mi čtení znepříjemnil neodpovídající pád podstatného jména, překlep, nebo chybějící písmeno na konci slova.

Když opomenu tenhle častý nedostatek současné literatury, jsem spokojená. Konečně jsem pochopila některé detaily z vojenského života a možná sáhnu po nějaké populárně-naučné knize o československé armádě, abych si rozšířila znalosti.

Autor: Netradičně tradiční

Jsi 3605. čtenář tohoto článku. Děkujeme.

Facebooktwitterredditpinterestlinkedinmail