Výraz provincia původně označoval pravomoci římských úředníků, vysílaných na nově dobytá území. Za císařství se pak vztahoval i na samotné, nově dobyté území. Každá provincie obdržela základní směrnice, lex provincialis, které určily její hranice, rozdělení a privilegia. Správu provincie měli v rukou buď propraetoři nebo prokonzulové, kteří stavěli armádu, vybírali daně a prostřednictvím ediktů vykonávali zákonnou moc. Každý správce provincie měl k dispozici skupinu legátu jmenovaných senátem. Císařské provincie se nechal římský císař pod vlastní kontrolou a senátorské provincie pak spravoval senát. Řím se mohutně rozvíjel právě díky nesmírnému přílivu daní z provincií a neustálého pohybu lidí a zboží.

Líbil se ti tento článek? Přečti si i další ze série.

Jsi 5190. čtenář tohoto článku. Děkujeme.

Jiří Glet
Latest posts by Jiří Glet (see all)
Facebooktwitterredditpinterestlinkedinmail