S.Blanco: Kladné recenze mě povzbuzují

Do podvědomí čtenářů se dostala spisovatelka Salma Blanco díky dvoudílné sérii romantických románů z prostředí divokého západu Zapomenout na lásku a Na lásku se nezapomíná. Nyní vrcholí přípravy k vydání třetí knihy a pracuje již na další novince.

Na svém kontě máte dvoudílný román z divokého západu, knihy Zapomenout na lásku a Na lásku se nezapomíná. Jak byste je charakterizovala?

Přestože se děj odehrává v poněkud netypickém, ryze mužském prostředí, jedná se o román hlavně pro ženy a dívky. Je to příběh o útěku před realitou a povinností, o hledání lásky a cesty jednoho k druhému. Nechybí v něm romantika, vášeň, ale i zklamání, bolest a smutek. Zkrátka vše, co má v takovém románu být.

Celý román již vznikal s vizí dvou dílů, nebo byl druhý díl dopsán dodatečně?

Román opravdu končil prvním dílem a původně to tak mělo i zůstat. Víte, já moc na šťastné konce nevěřím a závěrečné scenérie, kdy kladný hrdina bok po boku s krásnou dívkou odjíždí do západu slunce, v mých knihách opravdu nehledejte. V životě to tak přece také není. Přesto vím, že určitá naděje musí vždycky být. Takže nakonec jsem se přece jen po naléhání těch pár prvních čtenářů pracovní verze knihy, odhodlala k pokračování a Nell a Jack tak dostali další šanci. Jak říkám – naděje je vždycky.

Chystáte další, byť volné, pokračování?

Zatím to nemám v plánu. Myslím, že příběh Jacka a Nell v podstatě dospěl ke šťastnému konci a můžeme jej tak nechat. Ovšem nepopírám, že se s nimi ještě někdy, někde jinde setkáme. Nechte se překvapit.

Proč jste se rozhodla pro western? Čím Vás téma divokého západu zaujalo?

Divoký západ bylo nesporně zajímavé údobí, a přestože neměl dlouhého trvání, vepsal se nesmazatelně do dějin. A je škoda ho nevyužít jako kulisu lidských osudů. Byla to doba drsných mužů a odvážných žen, doba dobývání a nových začátků. Už jen to samo o sobě skýtá tolik možností pro fantazii a příběhy.

Já vím, je to poněkud netypické, aby žena psala westerny, ale nějak se stalo, že jsem jim prostě propadla. Nevím proč a nevím přesně ani kdy, nebo co to způsobilo, ale prostě se to stalo. Takže píšu westerny. Samozřejmě trochu jiné, než jsou ty typicky mužské westerny, ale přesto westerny. A myslím si, že tento žánr má v literatuře stále své místo.

Jak celý příběh vznikal, co Vás inspirovalo?

Inspirací je pro mne všechno, co se děje kolem. Stačí mi zaslechnout větu, úryvek písničky, přečíst si knihu, potkat někoho zajímavého nebo být svědkem nějaké situace. Potom už stačí přizpůsobit onu událost prostředí a rozvinout příběh. V každé mé knize se tak mohou objevit situace a osoby, které mají svůj základ v reálném životě. A stejně tak vznikl i příběh Jacka a Nell. Inspirace je prostě všude kolem, jenom ji využít.

Máte nějaké zpětné reakce od čtenářů?

Mám převážně kladné odezvy, za které velmi děkuji. Každá připomínka, ať kladná nebo záporná je přínosem a motivací a já jsem za ně všem čtenářkám vděčná.

Kladná recenze zřejmě potěší. Cítíte díky tomu i další motivaci ke psaní?

Samozřejmě, je to velmi povzbuzující a inspirativní. Díky tomu vidím, že mé příběhy někoho zajímají, líbí se, a o to s větším nadšením, ale i závazkem pokračuji v dalším psaní.

Jak dlouho už jste literárně činná a co bylo tím spouštěčem pro psaní?

Začala jsem psát už na základní škole. Hlavním spouštěčem k psaní byla kniha, kterou jsem dostala ke čtrnáctým narozeninám. Šlo o dívčí román, žánr, který jsem nikdy nevyhledávala ani nečetla, ale když už jsem ji dostala, pustila jsem se do ní. A právě ona způsobila, že jsem sama začala psát. Nebyla nijak výjimečná, v podstatě šlo o příběh několika středoškoláků, nacvičujících divadelní hru Romeo a Julie. Rozhodli se hru pozměnit a zasadit ji do prostředí Divokého Západu, a to už bylo něco, co mne zaujalo. Takže, když kniha skončila a já se nedověděla, jak se vypořádali s divadelní hrou, napadla mne tehdy provokující myšlenka: dopiš to sama. A jako důsledek vznikla první neumělá knížečka: Ringo a Jane. Během dalších deseti let jsem napsala devět knih, aniž by někdo z mého okolí tušil, že stále píšu. Neměla jsem potřebu ani ambice to nějak ventilovat, navíc v té době nebyly možnosti internetu a různých blogů a literárních serverů.

Potom nastala dlouhá odmlka, kdy byla důležitější rodina a děti, a na psaní už nezbýval ani čas ani energie. Teprve v poslední době se ke svému koníčku zase vracím.

V roce 2012 jsem vyhrála literární soutěž a musím přiznat, že to pro mne je dodnes neskutečně silný zážitek. Hodně mne to postrčilo k další tvorbě a dodalo odvahy k publikování. Velkou podporou je pro mne v tom i můj přítel, kterému patří mé velké díky.

Připravujete něco nového pro své čtenáře?

Samozřejmě. Mám rozepsanou další knihu pod pracovním názvem Město naděje – melodramatický příběh o lásce, hledání a tajemstvích. Tu bych ráda vydala v příštím roce. Jinak nejčerstvější novinka – Černý jezdec – vyjde v nejbližších dnech. Opět jde o příběh z období Divokého Západu, ale tentokráte ryze ve stylu rodokapsů. Je to z mé strany jednak touha vyzkoušet si něco jiného, než romantickou lovestory, a zároveň snaha vzdát hold autorům, jako byl například Bob Hurikán. Jestli se mi to povedlo, nechám na čtenářích.

Černý jezdec je příběh o tajemném jezdci v masce, který se jako jediný pustil do boje s bandou lumpů, ovládajících a terorizujících celý kraj. Sám, jen s velkým černým vlkem po boku, se snaží zburcovat a sjednotit všechny usedlíky a společně porazit nepřítele. Přesto ani tady nechybí romantická láska. Víc nebudu prozrazovat, kdo bude mít zájem, najde knihu ke koupi jako e-book na stránkách nakladatelství KKnihy, distribučních partnerech a nebo tištěnou na stránkách nakladatelství Nová Forma. Případně se může obrátit přímo na mne a zakoupit tak knihu i s věnováním.

Jsi 4812. čtenář tohoto článku. Děkujeme.