Warning: Undefined array key "a" in /data/web/virtuals/119050/virtual/www/wp-content/plugins/podclankova-inzerce/gateway.php on line 2

Hilvar věděl víc, vycítil to instinktivně hned na počátku. Alvin byl průzkumník a všichni průzkumníci hledají něco, co ztratili. Zřídkakdy to najdou a ještě vzácnější je, když jim dosažení cíle přináší větší štěstí, než jeho hledání.
Hilvar nevěděl, co Alvin hledá. Byl poháněn silami, které dali před dávnými dobami do pohybu muži génia, kteří naplánovali Diaspar s tak perverzní dokonalostí – nebo muži ještě geniálnější, kteří jim oponovali. Jako každá lidská bytost byl Alvin do určité míry stroj, jeho činy byly předurčeny dědičností. To nic neměnilo na jeho potřebě porozumění a soucitu, ani ho to nečinilo imunním vůči pocitu osamělosti a frustrace. Pro své vlastní lidi byl tak nepochopitelný, že někdy zapomínali, že je ještě stále jedním z nich.  Musel přijít cizinec z úplně jiného prostředí, aby v něm viděl lidskou bytost.

Arthur C. Clarke – Město a hvězdy

Velmistr sci-fi, Arthur C. Clarke, vynalezl v roce 1945 princip geostacionární telekomunikační družice. Protože však Britové k uznání patentu potřebují dva funkční vzorky zařízení, z převratného vynálezu autorovi nekápl ani zlámaný groš. Clarke se tedy odstěhoval na Srí Lanku a napsal román Město a hvězdy.

Od dob raného mládí se můj literární vkus výrazně odchýlil od hard sci-fi a knihu jsem brala do ruky s despektem. Chyba, velká chyba. Clarke je zatraceně dobrý spisovatel a především mistrný vypravěč. Zejména tento příběh doporučuji každému, komu připadá jeho život nudný a šedivý. Autor v něm vylíčil budoucnost lidstva miliardy let vzdálenou s úžasnou fantazií a duhovou barvitostí. Dokonce ani nesklouzl k technické naivitě typické pro autory své doby (např. S. Lem).

Diaspar je umělé město v poušti, kde nesmrtelní lidé žijí jako v Ráji. A v jejich středu se objeví Alvin, který jako jediný začne zjišťovat, co leží za neproniknutelnými hradbami a jak to vlastně je se všemi mýty o Nájezdnících. Z města se mu podaří uniknout a objeví druhou lidskou kolonii. A přátelství. A tajuplného robota, který ve svých zakódovaných obvodech uchovává pravdivé informace o historii lidstva .

První půle knihy je logicky poměrně popisná, aby se čtenář dokázal přenést do fantastické doby i krajiny. Přiznávám, že jsem si toho vůbec nevšimla, tak mistrně jsou informace naservírovány. Po úniku z města se pro změnu děj řítí z hodně strmého kopce. Alvindokonce navštíví planety vzdálené přes půl galaxie. Ale ani zběsilý sled událostí nebrání v kladení závažných filozofických otázek ohledně nesmrtelnosti, života v bezpečí a stagnaci či volby tvůrčího a objevitelského přístupu. Přes tragické kulisy se Clarke nevzdává pevné víry a naděje ve vítězství lidské zvídavosti.

Jak je u tohoto druhu literatury obvyklé, postavy jsou vykresleny poměrně ploše, jejich duševní pochody lze vyčíst pouze z činů. Například nikde není zmíněn Alvinův zevnějšek a čtenář do konce knihy nezjistí, jak hlavní hrdina vlastně vypadá. Nicméně tu trochu fantazie už si musí každý dodat sám.

Baví vás recenze knih? V tom případě si přečtěte také recenzi knihy Ivany Novákové Serafína a drak.

Jsi 423. čtenář tohoto článku. Děkujeme.

Reklama zde napořád jen za Kč?
Zobrazit formulář pro nákup
Sabina B. Holasová
Latest posts by Sabina B. Holasová (see all)
Facebooktwitterredditpinterestlinkedinmail