Recenze filmu Po strništi bos
Warning: Undefined array key "a" in /data/web/virtuals/119050/virtual/www/wp-content/plugins/podclankova-inzerce/gateway.php on line 2
Na nový film otce a syna Svěrákových Po strništi bos jsem se upřímně těšil. Jejich samostatná i společná díla mám rád a novinku jsem nemohl nechat ujít. A nelituji. Ač nejsem úplně nadšen, zklamán rozhodně také ne.
Dopředu jsem tušil, co mě bude čekat. Rukopisy obou Svěráků znám, četl jsem knihu, ze které se scénář odpichuje, i částečně sledoval dění z příprav. A co jsem čekal, to jsem také dostal – poetické vyprávění z období války viděno očima malého chlapce, který úplně neuvědomuje, co se kolem děje, a který prožívá své starosti s nuceným přestěhováním z Prahy na venkov. Vše umocněno precizním vizuálním zpracováním. Na to u Jana Svěráka zvyklí a v tom se i v novém filmu utvrdíme. Po technické stránce mě nenapadá nic, co by se dalo vytknout. Co se hereckého obsazení týče, parádní výkony předvádějí pánové Kaiser a Tříska i hlavní hrdina v podání Aloise Grece. Úplně jsem neztotožnil s rodiči hlavního hrdiny obsazenými Ondřeje Vetchým a Terezou Voříškovou. To je ale asi subjektivní věc.
Od čeho jsem však čekal více, bylo plynutí příběhu. Od něčeho, pod čím je podepsaný Zdeněk Svěrák, je to z mého pohledu trochu nečekané, ale je to tak. U čtení knihy jsem měl kompaktnější dojem, než z filmového plátna. Zde je asi vhodné zmínit, jak filmový scénář vznikal. Pokud mám správné informace, tak původní scénář napsal Zdeněk Svěrák a Jan jej ke zfilmování odmítl. Scénář dlouhé roky ležel v šuplíku, až se jen Zdeněk opět chopil a přepsal jej na knihu. Podle Jana to chtělo ještě další zásahy do děje, které už Zdeněk svému synovi přenechal a následně nějaké dialogy přepsal či doplnil. A to je asi to, co je z filmu cítit. Dva autoři, dva různé pohledy a hodně rodinných události, které chtěli do filmu vměstnat. Film pak působí jako lehce nesourodé vyprávění krátkých epizodek.
Dost ale kritiky. Film není úplně dokonalý, přesto je to bezpochyby nadprůměrné dílo české kinematografie a vedle dalších filmů otce a syna Svěrákových patří mezi filmy, co stojí za to i opakovaně vidět.
Jsi 4094. čtenář tohoto článku. Děkujeme.
- Recenze: Ivan Kašpárek – Tikot - 15.12.2019
- Support Lesbiens a jejich záře (Glow) - 23.10.2018
- Když Nesbø přepisuje Macbetha - 13.5.2018
Napsat komentář