Miroslav Horníček a Bohumil Konečný.
Miroslav Horníček a Bohumil Konečný.

Tento muž se narodil 19. dubna 1918 v Plzni, do rodiny stavbyvedoucího, který po určitý čas působil v Itálii, kde v Alpách pracoval na stavbě televizní stanice. Jako dítě vypadal Bohumil Konečný téměř jako dívka a z toho také vznikla jeho přezdívka Bimba, jež v italštině znamená malý. Bohumil Konečný ji přijal za vlastní a v pozdějších letech takto podepisoval svá umělecká díla.

Jeho výtvarný talent byl patrný již od jeho nejmladších let, kdy se věnoval především kresbě zvířat a zvláště pak koní. Studium zahájil v Plzni. Navštěvoval Obecnou školu v Tylově ulici, kde byl jedním z jeho spolužáků i Miroslav Horníček. Později studoval II. českou státní reálku na Mikulášském náměstí. Zde způsobil nemalý rozruch karikaturou učitelského sboru, která mu vynesla zhoršenou známku z chování. V maturitním ročníku vytvořil pro svoji třídu karikaturní tablo, díky kterému jej oslovili redaktoři Českého slova a nabídli mu spolupráci.

Bimba KonečnýPo složení maturitní zkoušky studoval Bohumil Konečný v Praze na Vysokém učení technickém, stále se však věnoval kreslení. Seznámil se s Janem Drdou, který stál za tím, že Konečný začal spolupracovat s časopisem Ahoj, kde ilustroval povídky. Nakonec Konečný své studium v roce 1938 předčasně ukončil. Byl však přijat ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze.

V roce 1944 se oženil se svojí přítelkyní Evou, která studovala medicínu. V roce 1952 se jim pak narodila dcera Eva, pro kterou Bohumil Konečný vytvořil pohádkový komiks, aby jí zpříjemnil pobyt v nemocnici.

Co se týče umělecké práce Bohumila Konečného, přispíval tento zejména do novin a časopisů, ilustroval však i odbornou literaturu a nezanevřel ani na karikatury. Jeho styl byl velmi populární a Konečný se tak stal vyhledávaným autorem. Přispíval tak do časopisů jako bylo Ahoj, Hvězda, Mladý hlasatel či Vpřed a Rozruch. Ilustroval knihy Pes Matyáš a opička Brunhilda, Modrooký Caballero či Cirkusák Vincek.

Bimba KonečnýJeho největším vzorem byl malíř a ilustrátor Zdeněk Burian a lze říci, že styl těchto dvou umělců je do jisté míry podobný. Spolupracoval také s významným autorem Jaroslavem Foglarem. Pro něj vytvořil celou řadu ilustrací, přestože Foglar byl velmi náročný objednavatel a nedělalo mu problém vrátit kresby, které neodpovídaly jeho představám. Dodnes se proto dochovalo množství jejich dopisů. Konečného ilustrace dnes můžeme najít v mnoha Foglarových knihách.

V roce 1941 začal pracovat v propagačním oddělení Baťových závodů. Jeho úkolem zde bylo navrhovat plakáty, letáky a reklamy a připravoval i časopis Malé noviny, který závody vydávaly. Vydržel zde dva roky, poté se vrátil do rodné Plzně. Po válce spolupracoval s nakladatelstvím Práce a tehdy také vzniklo jedno z jeho nejpopulárnějších děl, kterým byl komiks Zuzanka a její svět, který vycházel v časopise Květen. Protože měl Bohumil Konečný přátele i v cizině, přispíval krátce do časopisu Wide World.

S příchodem komunismu doléhá na Konečného také finanční tlak a po nějaký čas je nucen tvořit propagandistické plakáty zobrazující dělníky s vlajkami. Vytváří však také prospekty, jež propagují československé výrobky za hranicemi – zachytil tak např. plzeňské pivo či Baťovy boty, bižuterii nebo zápalky.

Bimba Konečný

Bohumil Konečný je spojen také se jménem Petra Sadeckého, který byl zprvu jeho velkým obdivovatelem. V pozdějších letech však Sadecký emigroval a odvezl si s sebou komiksové ilustrace, jejichž autory byly Bohumil Konečný a Zdeněk Burian (a ještě několik méně známých autorů). Ty pak Konečný vydává za své a dokonce mu pod pseudonymem Paul Drake vychází i kniha. Celá věc byla nakonec odhalena a nahlášena policii.

Bimbo KonečnýMezi materiálem byl také komiks superhdinky Amazony, který měl z rozhodnutí policie Sadecký Konečnému vrátit. To se však nestalo, Sadecký materiál přepracoval a zhotovil z něj knihu Octobriana, která je o hrdince s rudou hvězdou na čele, jež je ochránkyní utlačovaných. Na podvod se pochopitelně opět přišlo, protože v jednom z příběhů zapomněl Sadecký pozměnit jméno hrdinky. Zdeněk Burian i Bohuslav Konečný byli pochopitelně šokováni, nicméně celá situace pro ně měla velmi negativní dopad, protože je vyslýchala policie a přišli tak o mnoho potencionálních nabídek k práci.

Tato aféra Bohumila Konečného velmi zasáhla a až do konce svého života se s ní nedokázal vyrovnat. Jeho aktivita je na útlumu, stále však přispívá do mnoha časopisů. Jeho ilustrace jej nakonec přežily, vycházely v knihách i poté, co Konečný 14. ledna 1990 umírá.

Jeho tvorba však stále žije, protože jeho ilustrace můžeme najít v celé řadě knih. Ovlivnil také několik umělců z nastupující generace, z nichž nejvýznamnější si pravděpodobně Kája Saudek. Ten na jeho adresu řekl: „Konečný, to byl člověk, který uměl v roce třicet sedm nebo třicet osm to, co dnes v Americe umí sotva pár desítek malířů. Byl neporovnatelný s čímkoli. Tento Bohumil Konečný, zcela zapomenut a za života neuznán, byl absolutní génius, který už jen tak nebude. To, co umím, mě naučil on.“

Jsi 3077. čtenář tohoto článku. Děkujeme.


Reklama zde napořád jen za 80 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup
Péťa Stenzelová
Facebooktwitterredditpinterestlinkedinmail