RECENZE: Deník fejsbukové matky – Lucie Nachtigallová

     Znáte ty fámy: Těhotenství vám sebere 10% mozku a nebo třeba, mateřská dovolená je přece opravdu dovolená? Já tedy ano, znám jich dokonce i více. Teď vám představím někoho, kdo se nebojí jednu fámu potvrdit a druhou vyvrátit. Někoho, kdo se nebojí ze sebe udělat naprostého blázna a zoufalce a přitom si zachovat chladnou hlavu. Respekt!

     Lucie Nachtigallová, do teď jsem to jméno ani nepostřehla. Od teď? Jsem jejím dalším a hrdým fanouškem na FCB. Lucie je absolventka Fakulty sociálních věd UK, přispívala do tištěných médií jako novinářka už od šestnácti let. Postupně zastávala post produkční, dramaturgyně a šéfredaktorky pro řadu českých deníků, časopisů a televizí. Mnoho let žila a pracovala ve Velké Británii, Španělsku a Itálii. Toto je jen část toho, co Lucie za svůj život zvládla. V první řadě je to ale MATKA. Matka tří dětí, dvojčátek Frantíka a Viktorky a nejmladší Alžbětky. Samozřejmě je také manželka skvělého chlapa. A já jí ještě přidávám přezdívku „Super žena“ :-D.

„Ze školky přišel pokyn promluvit s dětmi o povolání rodičů, tak jsme se do toho pustili. Děti usazeny na sedačce proti mě, křížový výslech začíná.

     Kniha je sepsána formou statusů z facebooku. Začíná rokem 2009 a loučí se s námi posledním statusem 24.12.2011. Někomu se tento formát a styl může zdát zvláštním, ale já ho schvaluji. Lepší formu tato kniha mít nemohla. Když jsem knihu po rozbalení otevřela a chtěla ji jen tak zběžně prolistovat, dopadlo to tak, že jsem si otevřela lahev vína, naložila se do vany a prolistovala jsem se za půlku :-D. To prostě nešlo pustit z rukou. Víte, abych vám to trošku vysvětlila. Ono číst o někom, kdo je na tom občas ještě mnohem hůře, než vy sami, je možná trošku sobecké, ale tak osvobozující :-D.

     Lucie nám dává nahlédnout do svého soukromého života, její statusy se týkají celé rodiny i jejích přátel, příbuzných, známých i neznámých. Líbí se mi její bezprostřednost, sarkasmus, ironie, pragmatismus….občas i její zoufalá rezignace či melancholie a v neposlední řadě i ona sama a její postoj k vážným i banálním věcem. Je to žena, která se nebojí udělat si ze sebe legraci nebo se totálně zesměšnit. Stále si zachovává chladnou hlavu a nadhled.

     Tato kniha je opravdu život sám. Náhled do života jedné ženy a jejích běžných a všedních starostí. Vše je podáno s humorem a peprnou nadsázkou. Co musím pochválit a vypíchnout jsou statusy, kterými Lucie komentovala i situaci týkající se veřejných informací z TV nebo novin. Obzvláště pak chválím i zmínku o její nejlepší kamarádce…nechci prozrazovat, ale přistihla jsem se, že čekám na další status s informací, která se bude týkat jí. A díky bohu jsem se dočkala.

     Na závěr bych ještě ráda upřesnila, proč je kniha tolik úsměvná. Je to hlavně díky dětem a krásným, legračním příhodám celé její rodiny. No, vlastně některé tolik legrační nejsou, ale Lucie je dokáže podat tak, že se prostě zasmát musíte, i když se třeba jedná o nemilou „katastrofu“. My matky se s něčím podobným, mnohdy i stejným, setkáváme každý den, stejně jako Lucie. Někdy si zachováme chladnou hlavu, jindy vypěníme a pak toho litujeme. Díky této knize jsem zjistila, že nejsem zase tak hrozná :-D a bláznivá matka. Jsem vlastně úplně normální. Všechny jsme úplně normální. A věřte, že jsou mnohem horší věci, než několik vagonků od mašinky v záchodové míse :-D. Jsou i horší věci, než poškrábané auto nebo brzký ranní budíček od našich ratolestí. Vždyť za tu radost v dětských očích a těch pár vrásek navíc to stojí. Stojí to za ty zážitky, protože nikdy nevíte, co se může stát mnohem horšího. Smějme se, nervujme se, buďme pro své děti tím nejlepším pomocníkem, přítelem i rodičem.

     Díky Lucie, díky za to, že jsi mi dala nahlédnou do svého pestrého života. A tím jsi mě uklidnila, že nejsem sama. A to podotýkám, mám jen jednoho sviště :-D. A těch pár procent mozku co je pryč? Pche…ještě pořád toho dost zbývá :-D. I když… ptát se svého šéfa po nástupu do nové práce po MD, jestli bude chtít něco papat a jestli má pitíčko, je opravdu dost podivné :-D. Ještě, že je můj šéf tolik tolerantní :-D.

     Dojmy jsou jistě patrné. Tahle kniha bude malý velký trhák. A já jí to přeji. Je jiná, je zvláštní, je neobvyklá, ale je skvělá. Dokáže povzbudit a rozesmát. Dokáže ovlivnit a to je dobré. Lucii přeji hodně sil a nervů do dalších životních eskapád. S nadšením každý den čekám na její nový status, protože vím, že to bude zase perlička :-D. Knihu doporučuji každé ženě (matce), která si myslí, že není perfektní nebo o sobě z nějakého důvodu pochybuje. Doporučuji ji hlavně proto, že vám zvedne náladu a nevýslovně vás pobaví. Zhltnete ji tak rychle, že budete litovat toho, jak byla krátká. A pak uděláte to samé jako já, půjdete na facebook (popřípadě si ho založíte) a začnete ji sledovat i v reálu.
Skvělé odpočinkové čtení, které si jisto jistě najde své obdivovatele i fanoušky.

Recenzní výtisk od Nakladatelství Omega.

Možnost koupě: Omega a Knihy Dobrovský