Tento článek navazuje na text Ivany Novákové Úvaha na téma záporných hrdinů a jeho autorkou je spisovatelka Katherine Luka.

Problém úvahy mé drahé kolegyně spočívá v tom, že je-li příběh dobře vystavěn, znamená to, že konflikt graduje až do finále. Proto jsem přesvědčená, že slabina její úvahy tkví v definici základního zla, které onen konflikt způsobuje.

Myslím, že se na věc dívá poněkud zúženou optikou – hlavní zlo – hlavní padouch. Padouch je zlo. Zabití padoucha znamená konec zla.

Zde musím souhlasit, že je poněkud naivní a krátkozraké představit odstranění padoucha jako happyend, i když s tímto schématem pracuje velmi mnoho příběhů. Jde o archetyp, který má své místo.

 Naprosto souhlasím, že v realitě koncem padoucha problémy teprve začínají. Ani nemusíme do jiných světů, stačí se v tom našem posunout o kousek zpět. Co třeba pád totality před třiceti lety, nebo neslavný konec Voldemorta Hitlera. Zlo bylo sice zlé, nicméně mělo svou strukturu, kterou drželo společenský řád pohromadě. Najednou tu není a nastává chaos, z nějž je nutné stvořit nový řád. Lepší, horší? Tady je spousta prostoru pro nejrůznější rozměry konfliktů.

Tím chci říct, že v příbězích, které autorka zmiňuje, se hlavní konflikt a hlavní zlo ve skutečnosti definuje jinak a její padouši jsou ve skutečnosti pouhými frontmany bigbandu, ne sólovými umělci. Jen je potřeba hledat hlouběji, nenechat se svést prvním dojmem.

Díky tomuto skrytému a nepersonifikovanému zlu dociluje dobře vystavěného dramatického oblouku i v momentě, kdy frontman odejde do zákulisí třeba už v půlce koncertu. Jeho úlohu totiž přebírá třeba bubeník a basák, kteří se opřou do fantastického temného sóla, které pohltí celý sál a následně všechny dorazí spojená síla všech nástrojů. A kdo z vás na konci vyrazil slzy – byl to saxofon nebo elektrická kytara? Ne, ten epický dojem vytvořila jejich souhra.

Samozřejmě je jednodušší vytvořit příběh, v němž se všechny oči upírají na frontmana, to ví každý, proto taky není obvyklé, aby odcházel z podia před koncem koncertu. Pro mnohé čtenáře může být osvěžující vidět jasně a srozumitelně definované – takřka ztělesněné – zlo, protože na to v realitě moc prostoru nezbývá.

Přesto může příběh bez ústředního padoucha stále gradovat a udržet si pozornost čtenáře, je-li následný konflikt nebo kaskáda konfliktů dost silná a dostane-li dost prostoru ne jen ve vnějším popisu, ale hlavně v prožívání postav.

Souboj dobra a zla je totiž v epické fantasy takřka základním kamenem žánru. To, co se může lišit je pouze pojetí souboje a startovací bod. A díky tomu to nikdy není nuda.

Líbil se ti tento článek? Přečti si i další ze série.

Fejetony Ivany Novákové o tvůrčím psaní
knihy Ivany Novákové ke stažení

Jsi 1460. čtenář tohoto článku. Děkujeme.

Facebooktwitterredditpinterestlinkedinmail