Psavé fejetony: Úvaha na téma záporných hrdinů – polemika (Katherine Luka
Tento článek navazuje na text Ivany Novákové Úvaha na téma záporných hrdinů a jeho autorkou je spisovatelka Katherine Luka.
Problém úvahy mé drahé kolegyně spočívá v tom, že je-li příběh dobře vystavěn, znamená to, že konflikt graduje až do finále. Proto jsem přesvědčená, že slabina její úvahy tkví v definici základního zla, které onen konflikt způsobuje.
Myslím, že se na věc dívá poněkud zúženou optikou – hlavní zlo – hlavní padouch. Padouch je zlo. Zabití padoucha znamená konec zla.
Zde musím souhlasit, že je poněkud naivní a krátkozraké představit odstranění padoucha jako happyend, i když s tímto schématem pracuje velmi mnoho příběhů. Jde o archetyp, který má své místo.
Naprosto souhlasím, že v realitě koncem padoucha problémy teprve začínají. Ani nemusíme do jiných světů, stačí se v tom našem posunout o kousek zpět. Co třeba pád totality před třiceti lety, nebo neslavný konec Voldemorta Hitlera. Zlo bylo sice zlé, nicméně mělo svou strukturu, kterou drželo společenský řád pohromadě. Najednou tu není a nastává chaos, z nějž je nutné stvořit nový řád. Lepší, horší? Tady je spousta prostoru pro nejrůznější rozměry konfliktů.
Tím chci říct, že v příbězích, které autorka zmiňuje, se hlavní konflikt a hlavní zlo ve skutečnosti definuje jinak a její padouši jsou ve skutečnosti pouhými frontmany bigbandu, ne sólovými umělci. Jen je potřeba hledat hlouběji, nenechat se svést prvním dojmem.
Díky tomuto skrytému a nepersonifikovanému zlu dociluje dobře vystavěného dramatického oblouku i v momentě, kdy frontman odejde do zákulisí třeba už v půlce koncertu. Jeho úlohu totiž přebírá třeba bubeník a basák, kteří se opřou do fantastického temného sóla, které pohltí celý sál a následně všechny dorazí spojená síla všech nástrojů. A kdo z vás na konci vyrazil slzy – byl to saxofon nebo elektrická kytara? Ne, ten epický dojem vytvořila jejich souhra.
Samozřejmě je jednodušší vytvořit příběh, v němž se všechny oči upírají na frontmana, to ví každý, proto taky není obvyklé, aby odcházel z podia před koncem koncertu. Pro mnohé čtenáře může být osvěžující vidět jasně a srozumitelně definované – takřka ztělesněné – zlo, protože na to v realitě moc prostoru nezbývá.
Přesto může příběh bez ústředního padoucha stále gradovat a udržet si pozornost čtenáře, je-li následný konflikt nebo kaskáda konfliktů dost silná a dostane-li dost prostoru ne jen ve vnějším popisu, ale hlavně v prožívání postav.
Souboj dobra a zla je totiž v epické fantasy takřka základním kamenem žánru. To, co se může lišit je pouze pojetí souboje a startovací bod. A díky tomu to nikdy není nuda.

Fejetony Ivany Novákové o tvůrčím psaní
knihy Ivany Novákové ke stažení
Jsi 1460. čtenář tohoto článku. Děkujeme.






Ak správne chápem myšlienku tohto článku, tak vždy ide o boj dobra so zlom, aj keď je záporňák zlikvidovaný v polovici deja, len potom má to zlo už inú podobu.
Veta „Souboj dobra a zla je totiž v epické fantasy takřka základním kamenem žánru“ mi pripomenula vlastný, nezapísaný príbeh epickej fantastiky. Bola tam klasicky dobrá ríša, zlá ríša s kúzlami a nadprirodzenými tvormi okolo. Vtip bol v tom, že príbeh sa začal odohrávať až mnoho rokov PO páde zlej ríše. Vtedy sa „dobrá ríša“ po vnútorných konfliktoch rozpadla a začala bojovať navzájom. A nie, nebol za tým vládca zlej ríše, ktorý potajme prežil a ktorý by skryto ťahal za nitky…
Přesně na to jsem chtěla ve své úvaze poukázat, byť zřejmě nešikovně. Že ústředním tématem dobrého příběhu nemusí být vždy souboj dobra se zlem. Vždyť kdo nebo co představuje zlo například v klasické knize Pýcha a předsudek? Nebo Saturnin? Právě proto mi připadne tvrdohlavé lpění na tomto schématu poněkud omezující.