Dnes budu za zlobivou holku. Dotknu se citlivého tématu, a ještě si dovolím oponovat plošně všem lektorům tvůrčího psaní.

Ti vás totiž kromě jiných užitečných rad zásobují i návody, jak překonat tzv. autorský blok. A já se ptám, proč? Tedy nikoli proč ti dobří lidé dávají rady, ale proč s tím vůbec bojovat?

Nejprve se pokusím nadefinovat, co AB (autorský blok) vlastně je. Sedíte u monitoru, na němž bliká nehybný kurzor, civíte, civíte, jenže slova vysmahla na mejdan u někoho jiného a vy jste zůstali opuštění. Múzy, případně Múzáci (nehodící se škrtněte) šli s nimi. Teď jsem popsala projev. Ovšem podstata? Nemůžu si pomoci, ale jedná se o nechuť či přímo lenost prokousat se obtížným a nezáživným úsekem. (Případné zdravotní obtíže jako důvod vynechávám, v jejich případě je vhodný zásah lékaře, nikoli kreativce.)

Teď se vrátím k původní otázce. Proč sedět před prázdnou stránkou, a ještě ke všemu se tím trápit?

V České republice, pokud netvoříte monitorovací zprávy k projektům z evropských dotací nebo se nejmenujete Viewegh, se psaním neuživíte. Punktum, tečka. I kdybyste si vydělávali v jiném, zábavnějším povolání a spisovatelování měli jenom jako koníčka, vydat v našich luzích a hájích knihu je výkon srovnatelný s výstavbou železnice na Marsu. Možné pouze teoreticky. Mnohdy ani to ne.

Tak proč s AB bojovat? Proč je nutné se tak moc snažit vykonávat činnost, která nepřináší nejmenší uznání, pocit uspokojení (není strašlivějšího utrpení než napsat příběh, o němž si myslíte, jak je skvělý, akorát ho vůbec nikdo nečte), nedej Bože výdělek (nebo rovnou zbohatnutí, jak tvrdí pan Linc). Uznávám, že skvělé odblokovávací rady proudí především ze Spojených států amerických. Je ovšem otázkou, zda tam dávají víc smyslu. Každopádně v této kotlině jej dočista ztrácejí.

Bojovat s AB má význam pouze v jediné situaci (prosím, ozvěte se, kdo jste ji zažil): nakladatelství vás osloví a požádá o nějaký text. V ideální případě vysolí zálohu. Jo, a pak je pěkná ještě ta o Popelce. Na druhou stranu termín je nejlepší inspirací a sama můžu potvrdit, jak bleskově člověk vyhotoví tu monitorovací zprávu, když končí období.

V knize Eliza a její nestvůry (F. Zappia) dostane hrdinka v závěru skvělou radu zhruba tohoto znění: Pokud ti někdo nedrží pod krkem nůž a nezakazuje tvořit, je to jenom na tobě. Což je víc než hluboká pravda. Když se dostanu v románu do fáze, že nevím jak dál (překlad: nechce se mi), ale na druhou stranu už mám popsaných tolik stránek, že je trapné to nedokončit, prostě zatnu zuby a píšu. Vymýšlím, píšu, mažu, píšu, opravuju, píšu.

Ale ve skutečnosti moje nejužitečnější rada v dané záležitosti zní: Postihl vás autorský blok? Nevíte, jak dál, nejste schopni vypotit kloudnou větu? Nahlas jásejte!Vypněte elektroniku, zahoďte tužku a běžte na procházku se psem. Nebo rovnou tančit. A buďte rádi, že máte od psaní pokoj.

Nic lepšího vás totiž nemohlo potkat.

Líbil se ti tento článek? Přečti si i další ze série.

Fejetony Ivany Novákové o tvůrčím psaní
knihy Ivany Novákové ke stažení

Jsi 138. čtenář tohoto článku. Děkujeme.


Reklama zde napořád jen za 80 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup
Facebooktwitterredditpinterestlinkedinmail
KKnihy.cz doporučují: